HISTORIE

Malá dechovka Skalanka vznikla na podzim 1996 vyčleněním vybraných muzikantů z mládežnické dechovky při základní škole ve Švihově. Založení Skalanky však neznamená, že by její členové opustili svoji mateřskou kapelu. Naopak, obě kapely spolu dosud velice úzce spolupracují a do spolupráce se zapojují i noví členové Skalanky, kteří přicházejí odjinud, zejména ze ZUŠ v Klatovech.

Spoluzakladatelem Skalanky je kapelník Švihovské dechovky a jeden z nejlepších muzikantů Klatovska, pan Václav PILAŘ, který také do června 1997 působil jako člen Skalanky a zároveň její umělecký vedoucí. Po jeho odchodu se stal uměleckým vedoucím a zároveň kapelníkem hráč na baryton Jan VALEČKA, (který také hraje na kytaru a po odchodu bubeníka a zpěváka Pepy HAŠKA také zpívá a v případě nouze velice obstojně zvládne i bicí). V té době začíná pracovat i "moderní sekce Skalanky" se svým pro dechovku netradičním repertoárem, který má snad pro věkový průměr kapely, snad pro své provedení až překvapující úspěch u všech generací účastníků tanečních zábav na kterých Skalanka vystupuje.

Během prvního roku působení kapely se postupně vytříbil její dechovkový repertoár a jeho těžiště se od původních skladeb Karla Vacka a Josefa Poncara přesunulo poněkud k jihu a dnes se soustředí zejména na skladby Ladislava Kubeše, Antonína Pechy nebo Ady Doška. V oblasti moderní hudby byl původní repertoár vybraný z repertoáru P. Nováka a Olympicu rozšířen i o hity skupin Argema, Buty, Brutus, Kabát apod.

Zajímavostí je, že Skalanka nepřizpůsobuje úpravy skladeb ve svém repertoáru obsazení kapely, ale na rozdíl od řady jiných kapel se jí podařilo přizpůsobit své obsazení úpravě příslušných skladeb.

Přestože je kapela velice mladá nejen svým věkovým průměrem (23 let) ale i dobou jejího působení, úspěšně se zařadila mezi kapely stabilně působící na Klatovsku a okruh její působnosti se neustále rozrůstá. Podařilo se jí nalézt okruh svých stálých posluchačů ve všech věkových kategoriích, takže na jejích zábavách potkáte zapřísáhlé milovníky dechovky vedle zapřísáhlých rockerů a kupodivu se obě tyto "znepřátelené" skupiny dokážou velice dobře bavit ve stejnou dobu na jednom místě a při poslechu jedné kapely.

Přelomovým rokem byla pro Skalanku sezóna 2000/2001, před níž oba zpěváci (a tedy i kapelník) spolu s dalšími dvěma členy oznámili odchod z kapely a ukončení aktivní hudební činnosti po skončení sezóny. To dalo impuls k zahájení spolupráce s bývalým členem Posádkové hudby Praha a zakládajícím členem pražské "Krajanky" Josefem Vlčkem. Ukončení činnosti v původním složení Skalanka oslavila účastí a vítězstvím v živě vysílané rozhlasové soutěži ČRo Plzeň "O Chodovarský soudek". V březnu 2001 dochází k obměně členů. Kapelníkem se stává Milan Valečka (bratr odcházejícího kapelníka), uměleckým vedoucím dechovky zůstává Josef Vlček a uměleckým vedoucím "bigbítu" se stává barytonista a hráč na sólovou kytaru Tomáš Bešta. První větší vystoupení Skalanky v novém složení bylo na festivalu dechovek v Kramolíně u Nepomuka, kde se kapela rozhodně neztratila.

Po sezóně 2001/2002, kdy se opět ustálilo složení kapely Skalanka opět začíná nabírat na síle. Zájem o vystoupení na plesech a různých oslavách a také stále se množící dotazy na nahrávky daly impuls k tomu, že kapela na přelomu dubna a května 2003 pustila do natáčení svého prvního CD s názvem pro kapelu typickým - "Nepůjdeme spát". Celé natáčení bylo pojato jako jeden velký experiment - ve studiu specializovaném na natáčení bigbítu, nikdo z hráčů s natáčením dechovky neměl zkušenosti a do třetice, do hudební režie se posadil člověk, který se s tímto prostředím a stylem práce musel seznámit během vlastního natáčení. Podle ohlasu posluchačů lze říci, že podobně jako velký experiment na počátku existence kapely, totiž spojení bigbítu a dechovky se zdařil i tento "studiový" experiment. Ale to musí každý posluchač posoudit sám.

Po vydání prvního CD opět roste zájem o účinkování kapely. Vedle tanečních zábav a plesů se účinkování Skalanky stalo samozřejmostí na festivalech dechovek (Kramolín, Postřekov), přes léto se těžištěm činnosti stávají koncerty.

V roce 2006 Skalanka slaví své 10. výročí založení. U příležitosti tohoto výročí kapela vydává své druhé CD s názvem "Tobě Šumavo". Zde využívá kontaktů s autory, kteří s kapelou spolupracují (Vlasta Dvořák, Zdena Dvořáková, Milan Hranai, Pavel Svoboda), autorsky se podílela i zpěvačka kapely Hana Voráčková. Pro vydání desky se podařilo získat Ladislava Kubeše a spolupráce s jeho nakladatelstvím se dále rozvíjí. Skalanka se začíná objevovat i na akcích širšího významu - např. festival Kubešova Soběslav. Nahrávky Skalanky lze slyšet na vlnách ČRo Plzeň, ČRo České Budějovice, Praha2 a další. Několik pořadů odvysílaly i zahraniční stanice.

Po roce 2006, se kapela potýká s personálním problémem. Odešla zpěvačka Jitka Sedláková a stálou zpěvačku na plný úvazek bylo problém najít. Trn z paty nám vytáhla jako už poněkolikáté Hana Voráčková, která se uvolila a alespoň na čas se vrátila zpátky. V té době měla ale kapela pozvání od Kubešova hudebního vydavatelství na koncert na výstavě Země Živitelka v Českých Budějovicích a bylo potřeba udělat zase trochu něco nového. Tak vznikla myšlenka jezdit na koncerty se čtyřmi zpěváky. Ke spolupráci byla přizvána Hanka Matušková a zakládající člen Skalanky Pepa Hašek. Tento krok se osvědčil a kapela dělá koncerty v tomto složení už dvě sezóny.

V létě 2007 se kapela potkala Kamilem Bartákem a Karlem Hegnerem. Od té doby se datuje i trvalá spolupráce hudební agenturou Galánečka Kamila Bartáka. S kapelou začíná velice úzce spolupracovat Josef Žid, který má na svém kontě řadu skladeb pro dechovku.

Od roku 2007 přichází zpěvačka Lenka Tůmová a tím kapela dostává opět stálou zpěvačku na plný úvazek.

Někteří členové kapely tvrdí, že práce na CD přiměje lidi k práci a kvalita kapely tak jde trochu nahoru a pak zase při účinkování na zábavách spadne, když si hudebníci chtějí ulevit a sem tam něco ošidí. Tato myšlenka Skalanku přiměla k tomu, že začala uvažovat o natočení svého třetího nosiče. Protože s kapelou právě spolupracují dva zpěváci a tři zpěvačky, byla naděje, že nové CD bude oproti těm minulým pestřejší. Ke spolupráci Skalanka přizvala ještě třetího zpěváka - Bohouše Kopeckého, který s kapelou zpíval v minulosti a také se podílel na natočení obou předchozích nahrávek. Po zvážení možností kapely bylo tentokrát vybráno nahrávací studio Ex Avik se zvukovým mistrem Pavlem Bromem - a je nutno říci, že si vzájemně padli do oka. Tak vznikla nahrávka s názvem "Za písničkou".

Poněkud smutnou kapitolou je stále větší zaneprázdněnost trumpetisty Lukáše Koudelky, který se začal hudbou živit na plný úvazek a jeho časové možnosti přinutily kapelu, aby se poohlédla po náhradníkovi. Volba padla na mladičkého, ale nadějného Tomáše Poláka, který se během dvou sezón vypracoval k velice slušným výkonům.

V roce 2009 se po neustálých problémech v obsazení klarinetu podařilo asi po ročním vyjednávání získat k trvalé spolupráci absolventa vojenské konzervatoře v Roudnici a v současnosti učitele hry na klarinet Richarda Pelikána             a kapela tak dostává opět stálé obsazení.

S rokem 2009 také ze zdravotních důvodů odchází trombonista Václav Cibulka a za sebe si vybral náhradu Viktora Koudelku, který už se v minulosti se Skalankou objevoval jako tubista a bubeník, tentokrát tedy trombonista a hráč na foukací harmoniku. Navíc se podařilo to, že Vašek neodchází úplně, ale zůstává jako stálý alternista na trombón a sólovou kytaru (takže jeho nepřítomnost na akcích je vlastně výjimečná). Časové zaneprázdnění jednotlivých členů kapely stále narůstá a je proto nutné hledat i jiné alternisty - jako největší úspěch se dá pokládat získání k trvalejší spolupráci zakládajícího kapelníka Skalanky Honzu Valečku, který se objevuje s barytonem nebo bastrumpetou.

Své čtvrté CD Skalnaka natáčí v roce 2012, tentokrát padla volba na profesionály a k natáčení došlo ve studiu Českého rozhlasu v Plzni. Do režie spolu s uměleckým vedoucím Pepou Vlčkem zasedl hudební redaktor Jaroslav Kopejtko a za mixážní pult mistr zvuku Michal Žák. Stejně jako všechna předchozí CD si s námi přišel nahrát náš kamarád a bývalý člen Skalanky, dnes jeden z nejvyhledávanějších trumpetistů Lukáš Koudelka.

Ve stálém složení kapela funguje poměrně dlouho – od r. 2009 až do roku 2013, kdy se Viktor Koudelka rozhodl naše řady opustit a přešel ke konkurenční kapela, kterou má na rozdíl od Skalanka ve svém mateřském městě, takže nemusí dojíždět 40 km daleko. Na jeho místo nastupuje mladičký pozounista Honza Bittner.

V roce 2014 se rozhodl nás opustit po dlouhých 12-ti letech Es-klarinetista Luboš Thomayer. Na jeho místo jsme tentokrát vsadili na zkušenost přichází ostřílený muzikant, člen řady kapel a také bývalý kapelník jedné z kdysi nejúspěšnějších dechovek na Klatovsku (Štěpánky) Honza Kohout. Honzu přivedl Richard Pelikán, který s ním ve Štěpánce strávil řadu let. Další velká změna přichází v roce 2017, kdy trumpetista Tomáš Polák po dokončení konzervatoře má plno práce a na Skalanku mu nezbývá čas. Opět jsme vsadili na zkušenost a také na „domácí“ a přichází trumpetista Jirka Štěpánek, ve kterém jsme našli nejen výborného hráče, ale také skvělého parťáka a obětavého člověka.

V roce 2018 se rozhodl odejít Honza Kohout. Pro kapelu velká ztráta, ale život už je takový. Na doporučení našeho kamaráda a kapelníka Švihovského mládežnického orchestru jsme nabídli spolupráci mladičkému Martinu Kechnerovi. I tentokrát jsme měli štěstí a Martin se pod vedením svého kolegy a pedagoga Ríši Pelikána vypracoval na velice slušného hráče. V roce 2018 také odjíždí Honza Bittner na studijní pobyt a do kapely už se bohužel nevrátil. Na jeho místo nastupuje Zdeněk Bešta ml., syn tenoristy Zdeňka Bešty střídavě s Jardou Urbánkem, bývalým hráčem Borovanky a později i kapelníkem Solovačky. V Jardovi jsme našli velkou oporu a obětavého parťáka coby alternistu.

V roce 2019 dochází k odchodu Zdeňka Bešty, který z důvodu změny bydliště a pracovního vytížení nestíhá ještě kapelu a rozhodl se svou činnost ukončit. Ztráta bolestivá o to víc, že Zdeněk s námi strávil 23 let života. S nim odchází i jeho syn Zdenda. Jako náhrada za Zdeňka Beštu přichází člověk, který je s kapelou spjatý od samého začátku a přestože svoji činnost ukončil před mnoha lety, nikdy se od Skalanky neodpoutal úplně. Jde o zakládajícího člena kapely a prvního kapelníka Honzu Valečku. Ten s sebou přivádí i svého syna, velice nadějného pozounistu Tomáše.

 

Skalanka stále zastává názor, že pro hudbu je nejdůležitější přímý kontakt hudebníka a posluchače, který nemůže nahradit sebedokonalejší nahrávka nebo uměle vytvořená hudba. Těšíme se proto s Vámi na některém z našich vystoupení.